V buddhismu existuje rčení: „Nikdo tu nevelí.“
Neexistuje žádný Bůh, vláda, milenec nebo terapeut, který by mohl převzít odpovědnost za vaše štěstí nebo dělat práci, kterou musíte udělat, abyste trénovali vaši mysl, aby vás vedl správným směrem. Myslíme si, že to víme, ale kdyby ano, měli bychom jistě jiné priority.
Lidé se často ptají: „Jak mám přijmout zodpovědnost? “ To je špatná otázka, kterou začít. Nejprve si musíte ověřit, zda hledáte odpovědnost dítěte nebo dospělého. Zodpovědnost dětí je založena na vyhnutí se trestu. Nedělej to, nebo táta bude křičet. To neříkej, nebo se budeš cítit provinile. Lidé často zakládají celý svůj život na dětské zodpovědnosti. Zůstávají v romantických vztazích, protože se bojí toho, co lidé udělají nebo si myslí, když odejdou. Dělají kariérní rozhodnutí na základě toho, aby se vyhnuli nesouhlasu šéfů a kolegů. Život založený na dětské zodpovědnosti není něco, o co se dá usilovat, ani vás neudělá šťastným.
Odpovědnost dospělých naopak začíná tím, že si uvědomíte, že jste důležitější než vaše úspěchy. Jste důležitější než vaše kreditní skóre. Jste důležitější než počet sledujících na Instagramu, které máte. A ano, přijdou chvíle, kdy budete dost možná potřebovat uklidit v některé oblasti svého života, ale budete to dělat jako dospělá osoba, která má za úkol starat se sama o sebe, ne dítě, které odčiní špatné chování. Pokud zjistíte, že se bojíte, když vás lidé kritizují, soudí nebo s vámi soupeří, pravděpodobně je ve vás nevyvinutý hlas, který vám není schopen jasně připomenout, že to, kým jste, je důležitější než to, čeho dosáhnete.
Tak pečujte o svého vnitřního dospělého. Práce vnitřního dítěte je důležitá, ale někdo se o to dítě musí starat. Naučte se mluvit sám se sebou laskavým, ale pevným hlasem rodičů a říkat si:
„Miluji tě bez ohledu na to, co se děje, a podržím tě, když budeš prožívat vnitřní i vnější lekce, ať se děje cokoliv.”
To by měla být první položka na vašem seznamu úkolů, každý den.
~ Paul Weinfield ~